Rychlý rádce pro výběr oken

Opravujete dům a rádi byste současně vyměnili okna? Nebo plánujete novostavbu a společně s projektantem přemýšlíte, jaké okenní profily zvolit? Nabídka na trhu je opravdu široká a každý dodavatel tvrdí něco jiného. Jak se v těch často zcela protichůdných informacích zorientovat? Náš rádce přináší praktické informace pro základní orientaci v problematice oken.

Hliník, plast nebo dřevo?

Hliníkové profily mají už dnes díky novým technologiím přerušení tepelných mostů v podstatě stejné tepelněizolační vlastnosti jako plastová nebo dřevěná okna. Navíc jsou štíhlejší a krásná na pohled. Umožnují zasklení mnohem větších ploch než plastové nebo dřevěné profily, čehož se využívá např. u prosklených fasádních systémů. Nabízejí také širokou paletu barev. Velkou nevýhodou hliníku je vysoká cena (trojnásobná oproti kvalitním plastovým profilům).

Výhodou dřevěných oken bezpochyby je, že jde o teplý přírodní materiál. Vlastnostmi i cenou jsou dřevěné profily srovnatelné s lepšími plastovými. Problematická je však jejich údržba. Alespoň jednou ročně (před zimou) by se po umytí měly dřevěné rámy oken ošetřit přípravkem, který povrchové úpravě profilu vrátí vymyté složky a zacelí případné mikrotrhliny, aby do nich nevnikala voda. Bez této údržby může časem dojít až k olupování laku a je třeba odborně provedená oprava. Navíc zanedbaná údržba nových dřevěných oken může vést ke ztrátě záruky.

A konečně plastové profily. Jejich velkou předností je snadná údržba a odolnost materiálu. Navíc mají ty nejlepší tepelněizolační vlastnosti. Moderní technologie umožňují čarovat i se vzhledem plastových oken. Žádná nudně bílá. Zvolit si můžete autentický vzhled dřeva nebo třeba práškovaného hliníku při ceně plastových oken, která je rozhodně nejpříznivější. Mírnou nevýhodou plastových oken v porovnání s okny hliníkovými je určité omezení s ohledem na

Kdo se v těch koeficientech má vyznat?

Výrobci okenních profilů a oken se kasají nejrůznějšími čísly – od vestavné hloubky přes koeficienty průvzdušnosti a neprůzvučnosti až po solární faktor a součinitel prostupu tepla sklem, rámem nebo rovnou celým oknem. Jako by toho nebylo málo, předhánějí se v počtu komor, skel a případně tříd A, B a C. Jaké parametry je tedy při výběru oken opravdu užitečné sledovat?

  1. Královnou je prostupnost tepla. Norma doporučuje pro nová okna koeficient (součinitel) tepelné prostupnosti celým oknem (Uw) alespoň 1,2 W/m2.K a pro dveře (Ud) alespoň 1,7 W/m2.K. Samozřejmě, můžete mít i okna a dveře s lepšími hodnotami. U pasivních domů je minimum u oken Uw = 0,8 W/m2.K a u dveří (oddělujících vytápěný prostor od venkovního prostředí, bez tzv. zádveří) Ud = 0,9 W/m2.K. Okna s těmi nejlepšími tepelněizolačními vlastnostmi se vyplatí mít alespoň na sever.

  2. Zvukový útlum neboli neprůzvučnost (R’w) nám říká, o kolik je daná otvorová výplň schopna snížit hluk z ulice. Standardní okno s plastovými profily a dvojsklem má útlum 32 dB. Frekventované silnice běžně produkují hluk přesahující 70 dB a i v čistě residenčních čtvrtích může hluk dosahovat hladiny kolem 40 dB. Pokud tedy bydlíte v oblasti zatížené hlukem z vnějšího prostředí, požadujte okna s lepšími zvukově-izolačními vlastnostmi. Reálně dosáhnete snížení hluku až o 46 dB namísto pouhých 32, což je významný rozdíl.

  3. Solární faktor zasklení (g) udává prostupnost slunečnímu záření. Čím je vyšší, tím více sluneční energie a světla oknem prochází a tím větší jsou pak za chladných slunných dní tepelné zisky. Okna s vysokým solárním faktorem (56–63) je vhodné použít např. na velké prosklené plochy orientované na jih nebo východ. V létě je naopak dobré použít na takové plochy venkovní stínění. Skla s nízkým solárním faktorem bývají lehce zatmavená, interiér se pak skrz ně tolik nezahřívá, ale nemusí to zas příznivě působit na naši psychiku.